První bod je doma. Spokojenost ?

Je vidět, že stále máme rezervy. Trišku složitější věcí je fyzická připravenost, četnost tréninků není taková. Myslím, že úvodní dějství bylo z naší strany dobré. Vytvořili jsme si nějaké šance. Musíme skórovat jako první a když se nám to nepodaří, po změně stran nám pak docházejí síly a soupeře těžko přehráváme. Ukázalo se to jak v Benešově, tak proti Vyšehradu. Musíme se s tím nějakým způsobem poprat. Po zranění se vrátil Michal Held, který zahrál dobře, a stréninkem začal Martin Jirouš, takže bychom se mohli dát do kupy. Ještě máme v plánu během týdne posílit, takhle se moc hrát nedá. Není to ono a nelíbí se mi to.

Posílit hlavně směrem dopředu ? Ze hry jste ještě neskórovali…

To také, ale vše se odvíjí od obrany. Když jí budeme mít dobře postavenou a beci budou útoční, promítne se to i vpředu. Když je nemáme, tak se jenom bráníme, jako tomu bylo na konci druhého poločasu.

Jak jste si zvykli na trávník na strakonickém Sídlišti ?

Sice jsme tam v červenci trénovali, ale teď jsme přijeli pouze na zápas. Výhoda domácího prostředí tedy nehraje žádnou zásadní roli, je to pro nás stále napůl cizí. Co mě překvapilo je to, že přišlo poěrně dost diváků. Škoda, že jsme nevyhráli, ale jdeme dál.

Co hřiště v Čížové ? Je šance, že na něm odehrajete ještě nějaké utkání podzimní části ?

V Čížové to nevypadá moc dobře, na podzim tam určitě hrát nebudeme. Ještě se uvidí, jestli zůstaneme ve Strakonicích, nebo zavítáme jinam. To je pro nás trochu nefotbalové hřiště, je moc veliké.

Zdroj: Písecké postřehy, číslo 33/2018.